Portrét neobyčejného umělce, který byl celý svůj život v nemilosti režimu a jeho dílo se nikdy nemohlo představit veřejnosti tak, jak by zasloužilo.

Mikuláš Medek byl jeden z nejdůsledněji postihovaných malířů, ne-li vůbec nejpostihovanější, různými zákazy a restrikcemi až do poloviny 60. let a po krátkém rozvolnění, od 70. let pak znovu. Jeho život i jeho obrazy působí jako výkřik. Je to sled opojení a smrtících pádů. Je to kaleidoskop lidského utrpení, uměleckých pochybností, duševní trýzně, fyzické bolesti. Mikuláš Medek je zcela výjimečná osobnost naší výtvarné scény. Jeho tvorba je ohromující, nenapodobitelná, těžce vykoupená. Dokument “Nemaluji, své obrazy dávím” režiséra Aleše Kisila je jediným uceleným obrazem umělce, o kterém se dlouhá léta mlčelo a ani současnost jakoby Mikuláše Medka neuměla ocenit a zařadit. On je ale opravdu nezařaditelný.

Scénář: Pavel Kosatík a Aleš Kisil