To, že byla Eliška Junková hvězdou automobilového sportu ve 20. letech 20. století, se všeobecně ví. To, že musela být ženou skutečně odvážnou a schopnou téměř všeho, si člověk nejlíp uvědomí při průjezdu trasou nejobtížnějšího závodu té doby. Trať Targa Florio vede sicilskými horami Madonie, po kroutící se silnici s krásnými výhledy a prudkými srázy. Kolem 1400 zatáček a značné převýšení na krátké vzdálenosti je náročné absolvovat i s dnešním autem, vybaveným posilovačem a dobrými brzdami. Jet závod bugatkou, kdy je člověk natěsnán v úzkém nepohodlném sedadle, s minimálním prostorem na nohy, přičemž ta levá vám skoro hoří, jak se dotýká rozžhavené části motoru, řidič vše táhne silou, navíc v odkrytém voze, takže déšť i vítr si s ním dělá, co chce, a při tom se samozřejmě musí vyhýbat nerovnostem na nepříliš dobře udržované silnici a nesjet z prudkého srázu, to je výkon hodný skutečného obdivu. Eliška – stejně jako další závodníci, kteří soutěž v minulosti dokončili – dokázala tuhle náročnou trasu dlouhou 108 km projet 5x za sebou ve vysoké rychlosti. Nejen pro ni, ale taky pro spolujezdce, to musela být hra pevných nervů, odolného žaludku, neskutečné odvahy a přitom dostatku rozumu, aby to nebyla jízda poslední.

 

 

 

 

 

 

 

Závod Targa Florio byl v roce 1973 z bezpečnostních důvodů vyřazen z mistrovství světa sportovních vozů, ale ještě v roce 2015 se jel jako součást italského šampionátu v rallye. Dnes (2017) je část trasy uzavřená. Projet ji s trochou drzosti lze, ale je potřeba dávat pozor na propadlé či zavalené kusy silnice. Tam, kde to nejde autem, pěšky to zaručeně průchozí je. I Eliška si trasu procházela a pečlivě si značila obtížné zatáčky.

 

 

 

 

 

 

 

Je to adrenalin, ale krásný zážitek s výhledem na úžasné hory a v prudkých svazích vystavěná starobylá města. Tenhle kraj rozhodně utkví v paměti a touha vrátit se tam je silná. I proto bude jeden z dílů chystaného filmového seriálu o Elišce Junkové a království Bugatti situován právě tam, do míst, která jsou drsná a kouzelná zároveň.